Cesta k focení

    Narodil jsem se v 88 v Hradci Králové a táta mě od mala brával do přírody. V 95 jsme se přestěhovali do Třebechovic pod Orebem, konečně pryč z bytu a velkýho města. Do osiku (les kousek od našeho baráku) to byl a stále je kousek, tak jsem tam občas chodil s kamarádama nebo s tátou, kterej se dal na myslivost. Nezapomenu na ty večery na posedu, když se 20m od nás pásly srnky. A na ty západy slunce. Ty obrazy mi zůstavaj pořád v hlavě. Samozřejmě byl sem mladej a blbej, tak sme pořád dělali nějaký blbosti s klukama ze sousedství.

    Čas šel dál, já vyšel základku a dostal se na gympl J.K. Tyla v Hradci, našel sem si pár dalších zálib jako tanec, fotbal, hospoda... Už nevím, kdy přesně se mi dostal do ruky první digitální foťák (Canon A460). Nejdřív jsem toho moc nefotil, ale začal jsem se víc toulat krajinou a zjistil, že foťák je na takový toulky dobrej společník. A tak začaly vznikat první fotky přírody, vlaků, starejch fabrik. Taky jsem přicházel na chuť photoshopu a nějakým základním úpravám. Po gymplu jsem zkusil v Olomouci vysokou, ale nějak mě to nechytlo. Radši sem jezdil autem, objevoval různý kouty Moravy. A fotek pořád přibývalo. Pak jsem se přestěhoval do Brna, našel si práci a na focení jsem si skoro 2 roky ani nevzpoměl. Po zhruba těch 2 letech jsem si udělal radost a koupil si Canon SX120, malej ultrazoom a focení mě opět chytlo a ještě víc díky hodně dobrýmu kamarádovi, kterej si pořídil zrcadlovku a po práci chodil vesele fotit přírodu nebo koncerty.

    Bydlel jsem v Bystrci, kousek od dančí obory, kam jsme občas chodili na procházky. Můj Canonek měl 10x optický zoom, ale zjistil jsem, že ani to není občas dost. V roce 2011 jsem se v létě sbalil a vyrazil autem do Alp, samozřejmě foťák byl základní výbava. Na focení krajin bohatě stačil, ale vzdálený objekty byly skoro neřešitelnej problém. A tak jsem si k vánocům udělal radost dalším přírůstkem Canon SX40. A 2 měsíce na to i svojí první zrcadlovkou Canon 1100D. Okolí Brna je na focení skvělé. Krásná kopcovitá krajina, rozsáhlé lesy, 2 obory (v Bystrci a na přehradě), samozřejmě Brněnská přehrada, údolí řeky Svratky a začínající krasová oblast. A focení mě pohltilo. Ráno do práce a odpoledne domů, rychlá sprcha a hurá ven.

Styl

    Většina fotografů přírody a volně žijící zvěře má vytipovaná místa, kde sedí celý den a čekají, co se jim ukáže. Samozřejmě ta místa mají většinou ozkoušená a vědí, že tam je nějaký pohyb. I já taková místa u Brna měl a občas je využíval pro celodenní čekanou. Ale pořád jsem raději objevoval okolí, podnikal jsem pěší výlety a to ne jen v blízkém okolí. 50-70 kilometrové výlety nebyly vyjímkou. Nespornou výhodou bylo, že ač je Brno velké město, nepotkával jsem v lese moc lidí, takže jediný, kdo zvěř plašil, jsem byl já sám. I díky tomu, jsem začal přecházet z automatických režimů a autofocusu na kompletně manuální nastavení i ostření.

    V dubnu 2012 jsem se přestěhoval zpátky do Třebechovic, našel si novou práci a měl více času na focení. Problém v okolí je najít klidné místo bez lidí. Nějak nechápu, že v okolí Moravské metropole to problém nebyl a v okolí 5 tisícového městečka jsem ještě takové místo neobjevil.
 Takže se dá říct, že poslední dobou podnikám toulky po okolí a hledám klidná místa. Na pár jsem už narazil, takže fotek bude přibývat.

Vybavení

    Už jsem tady popsal, jaké foťáky mi prošly rukama, byly to všechno Canony: A 460, SX 120, 

SX 40 HS,  1100D.

    Momentálně používám  Canon 60D .

    A objektivy: Canon EF-S 18-55mm, f/3.5-5.6 IS II

                        Tamron AF 70-300mm, f/4-5.6 Di LD Tele-Macro

                        Sigma 150-500mm,f/5-6.1 APO DG OS HSM